V roce 2010 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce objektu, jehož založení sahá až do roku 1888, kdy na své valné hromadě tehdejší Böhmische Sparkasse (Česká spořitelna), tuto výstavbu odsouhlasila s tím, že poskytne finanční prostředky. Svým způsobem to b yl i hold císařskému dvoru a výročí 40. let vlády císaře Františka Josefa I., který později i ústav navštívil, avšak žádné fotografie se z této návštěvy nedochovaly. Památkou je i nápis nad vchodem do Palaty – Francisco Josephinum. Usedlosti, která byla původně na pozemku, na kterém se začala stavba realizovat, se říkalo Palata a tento název se používá dodnes a stal se i oficiálním názvem Domova.

Francisco Josephinum –  Plány původního projektu

Slavnostní otevření Domova se konalo 25.11.1893.  Jednalo se o novorenesanční stavbu palácového typu ve tvaru písmene E. Budova byla rozdělena na mužskou a ženskou část, oddělení pro nemocné, společenské místnosti, byla tu kaple, knihovna, hudební místnost i kuřárna. Zajímavostí je, že již v této době byly kuchyně, přípravna a výdejna jídel odděleny od jídelny a postaveny dle přísných hygienických pravidel. Bylo vybudováno propojení výtahy mezi patry a ústřední topení v obytných místnostech. Do ústavu bylo přijato 42 nevidomých a dvacet zaměstnanců, kteří byli v objektu také ubytováni. Zajímavostí je, že zde jako člen direktoria působil také Rudolf Maria Klár, jehož rodina celý svůj život zasvětila péči o zdravotně postižené, zejména o zrakově postižené.

     Náročné období přišlo během první světové války, kdy chyběly finanční prostředky a byly tudíž uspokojovány jen základní potřeby nevidomých, někdy i to s velkými obtížemi. Počet obyvatel se během války snížil na polovinu a z finančních důvodů nebyli přijímáni další. Po konci války se mnoho nezměnilo, snad jen název na Ústav na zaopatřování slepců na Smíchově. Z nedostatku finančních prostředků bylo vedení ústavu donuceno pronajmout část budovy a z těchto prostředků se snažilo vyjít alespoň se zachováním toho nejnutnějšího. Peněžní prostředky, získané od České spořitelny, zachránily v této těžké době ústav od krachu a uzavření. Ke zlepšení situace došlo při příchodu řádových sester z kongregace šedých sester, později sester dominikánského řádu, které se neúnavně snažily pracovat na zlepšení situace.

    Tato trochu pokojnější léta skončila s nástupem mobilizace a vypuknutím druhé světové války, kdy budovu Palaty zabrala německá strana a obyvatelé ústavu jsou vystěhováni na opačný konec Prahy do Klárova ústavu v Krči, později  do starého ústavu na Klárově, kde žijí ve velmi špatných podmínkách, ústav je přeplněný, postele jsou i na chodbách.  Tady zůstávají až do konce války. Někteří z nich tuto dobu nepřežijí.

     Po skončení války si obyvatelé i zaměstnanci mohli oddychnout, budova i zahrada jsou sice poničené, vzácnější zařízení ukradené, ale všichni se radostně stěhují zpět. Pohoda ale netrvá dlouho, protože o krásnou budovu a rozlehlou zahradu mají zájem různé instituce. Zaměstnanci i vedení se snaží budovu udržet a nakonec se jim to po velké práci, za pomoci některých představitelů úřadů či zdravotnických zařízení, podaří.

     Ústav byl zestátněn, byla povolena i přítomnost sester dominikánek, ale ne nadlouho a po jejich nuceném odchodu nastává problematické období, jak zachovat poskytovanou péči. Nakonec se opět na Palatu vrací sestry z Kongregace šedých sester a zůstávají zde dalších jedenáct let. Je zvoleno nové vedení ústavu a počet obyvatel se rozrůstá až na neuvěřitelných sto osmdesát nevidomých, personálu je ale jen kolem třiceti až čtyřiceti.

     Je ovšem důležité, že ústav byl zachován, přežil dvě strastiplná období válek, těžká poválečná léta a bylo možné pokračovat v pomoci nevidomým a budova tak sloužila a slouží svému účelu dodnes. Dnes je to již 125 let.

Palata dnes

Domov Palata se změnil nejen svým zevnějškem, ale i interiérem, který byl postupem let přebudován a je uzpůsoben potřebám klientů. V současnosti je kapacita Domova 125 klientů, jsou to převážně ženy a průměrný věk se pohybuje kolem 83 let. Zřizovatelem Domova je Hlavní město Praha. Poslání Domova zůstalo stejné – poskytovat komplexní péči lidem se zrakovým postižením a také snaha udržet jejich soběstačnost co nejdéle. O klienty pečuje  sto sedm zaměstnanců v různých pozicích.

V Domově je 45 jedno a 40 dvoulůžkových pokojů, celý dům je vybavený prvky prostorové orientace, které se stále vylepšují a zdokonalují, celý prostor včetně zahrady, je bezbariérový. Výtahy jsou mimo popisů v Braillově písmu opatřeny rovněž zvukovými výstupy. Klienti mají pro své aktivity k dispozici několik místností určených pro kulturní a společenské akce, v Domově jsou celkem 4 úseky a na každém z nich působí 2 – 3 aktivizační pracovníci. Dle jídelníčku sestaveného nutričního terapeutkou si vybírají ze dvou hlavních jídel včetně diet. Plánovaný jídelníček si sami klienti odsouhlasují v pravidelném setkání stravovací komise, která je sestavena z klientů a zaměstnanců. V případě potřeby mohou klienti navštívit praktického lékaře, který je v Domově k dispozici dvakrát týdně, zubní lékař jednou týdně, další specialisté jsou externí. V Domově jsou 2 psychologové, logoped a v moderně vybavené rehabilitaci se klientům věnují 3 fyzioterapeuti, v Domově pracuje 15 zdravotních sester. Klienti mohou o pomoc s vyřizováním všech záležitostí, ať již je to komunikace s úřady, vyřizování korespondence či např. nároku na kompenzační pomůcky, požádat jednoho ze dvou sociálních pracovníků.

Na jednom z úseků jsou ubytováni klienti s kombinovaným postižením, se zrakovým postižením a syndromem demence. Realizuje se zde péče Biografického modelu dle Prof. E. Böhma. Ten spočívá v poskytování péče dle potřeb a zvyklostí klienta na základě jeho životního příběhu. Každý klient má svou biografickou knihu, která se zpracovává s klientem a jeho rodinou po přijetí do zařízení a během následujícího období se doplňuje. Je zde zachycen jeho životní příběh, zaužívané zvyklosti, krajové zvláštnosti místa pobytu během celého života, mapují se jeho potřeby, záliby, které se začleňují do poskytované péče. Velký důraz se klade na proškolování zaměstnanců právě v tomto modelu péče a přístupu ke klientovi, místnosti jsou vybaveny reminiscenčním nábytkem, aby i terapie prostředím navodila pocit bezpeční a klidu. Základním kamenem je týmová práce všech, kteří o klienta pečují včetně rodinných příslušníků, neustále se mapují potřeby klienta v souvislosti s jeho měnícím se zdravotním stavem a chováním.

Domov nabízí rovněž fakultativní služby, jako je kadeřník, pedikúra či doprava osobním automobilem. Ten je vybaven speciálním vysouvacím sedadlem s možností přímého připojení invalidního vozíku pro bezpečný nástup a výstup klienta.

Do Domova dochází firemní i individuální dobrovolníci, kteří pomáhají v zahradě, tráví čas s klienty či pomáhají s drobnými pracemi v zařízení.

Dle zpětných vazeb, které se pravidelně zjišťují, jsou klienti v Domově velmi spokojení, přesto se ale neustále pracuje na zdokonalování péče o ně, zvyšováním kvality, vzdělávání zaměstnanců a zvelebování prostředí.

Ztráta zraku je situace, kterou si mnozí z nás ani neumí či nechtějí představit, proto i tu trochu pohodlí a příjemného přátelského domácího prostředí si naši klienti jistě zaslouží a my všichni doufáme, že našli v našem Domově Palata opravdu domov.

(výňatky z knihy Dr. Zemana Příběh Palaty)